Pavel: „S chutí do toho, půl hotovo“

Představujeme vám našeho dalšího klienta. Je jím Pavel a momentálně bydlí v Domově DZR Krakonoš.

Pavel pochází z Prahy. Od čtyř do třinácti let žil s rodinou na venkově ve vesnici jménem Vápensko v okrese Nymburk. „Bydleli jsme na velkém statku a chovali slepice, kozy, krocany, prasata, psi, potkany a další zvířata,“ vzpomíná Pavel. Když bylo Pavlovi třináct let, tak se jeho rodiče rozvedli. Myslí si, že to byl spouštěč toho, že začal zkoušet tvrdší drogy. „Ten rozvod na tom měl svůj podíl, ale jsem také přesvědčen o tom, že jsou to geny po otci, který hodně pil a já tu náklonost k závislostem prostě zdědil,“ zamýšlí se Pavel. Začalo to už v osmi letech, kdy zkusil poprvé popotáhnout z cigarety, ale to prý ještě „nešlukoval“. „V deseti letech už jsem začal normálně kouřit, ve dvanácti jsem zkusil THC a ve čtrnácti letech jsem začal experimentovat s tvrdými drogami,“ popisuje Pavel. Když jeho máma zjistila, že užívá drogy, poslala ho k psychiatričce, která jej poslala na dětský detox do Prahy do Petřína. Tam byl dva týdny, po propuštění se ale vrátil ke starému způsobu života. „Já jsem si tenkrát myslel, že člověk bez drogy nemůže být víc šťastný,“ vypráví Pavel. Další jeho cesta tedy vedla do Havlíčkovo Brodu na další léčení. Což pomohlo pouze částečně a Pavel se opět k drogám vrátil. Maminka ho doma již nechtěla, tak šel bydlet k tátovi. „Táta stále pil, takže naše soužití bylo takové veselé. Chodili jsme spolu po hospodách a navštěvovali jeho přátele,“ vzpomíná Pavel a dodal, že má tátu rád. Nicméně životní styl s tátou Pavlovi moc nepřidal, tak se ve dvaceti letech ocitl v psychiatrické nemocnici v Kosmonosech. Pavel popisuje, že i tam byl v kontaktu s drogami, ale snažil se to vždy v léčbě hodně omezovat.

Jeho další cesta vedla z Kosmonos do DZR Krakonoš ve Vejprtech. „Zvykl jsem si tam, jsou tam dobří lidé a personál, který umí pomoct,“ pochvaluje si Pavel bydlení v Domově Krakonoš.

Se závislosti se rozhodl opravdu bojovat

Pavel má v současné době nastavený plán, jak bude se svojí závislostí pracovat. Plánuje jít do protidrogové komunity v Bílé Vodě, jelikož léčba závislosti není na dva měsíce, ale na celý život a uspání závislosti je práce minimálně na rok. Pavlovi nejvíce pomáhá, když může být s lidmi, kteří mu rozumí. „To mě naplňuje, to je pocit štěstí, který je pravý. Ne štěstí z drogy, jak jsem si dřív myslel,“ říká Pavel. Ten zároveň děkuje všem pracovníkům z MSSS, kteří mu pomáhají a všem čtenářům tohoto příběhu by chtěl vzkázat: „S chutí do toho, půl je hotovo a věř, že víra tvá tě uzdraví.“

Paní Božena: Byla jsem vyhlášena svými kynutými knedlíky

Životní cesta paní Boženy začala komicky v kravíně.“ Maminka tam tenkrát pracovala a já jí vypadla při práci přímo z pod sukně,“ vypráví paní Božena. „Bohužel jsem dopadla tak nešťastně, že jsem měla zlomené obě nožičky, ale vše dobře dopadlo,“ doplňuje paní Boženka. Paní Božena měla pět sourozenců a přišla na svět jako nejmladší, šesté dítě. „Já už měla jiného tatínka, protože první maminčin manžel zemřel.“

Paní Božena pochází z Kralup u Chomutova, dnes už neexistují, na jejich místě je šachta. Po dokončení základní školy začala navštěvovat pedagogickou školu v Mostě. „Tu jsem bohužel nedokončila. Umřela nám maminka a neměli jsme dostatek peněz,“ vypráví paní Božena. Protože jí nebylo v době úmrtí maminky ještě osmnáct let, tak jí opatrovnici dělala sestra.

Paní Božena

Místo studia začala pracovat. Její první práce byla v kuchyni v chomutovské nemocnici. Tam potkala svého prvního manžela, kterého velmi milovala. Přestěhovali se spolu do Kovářské. Měli dvě děti, syna Lothara a dceru Marcelku. Její manžel byl vyučen zedníkem, pak si našel práci v lomu, kde se velmi dřel a chodil domů unavený. To mu nevyhovovalo, tak povolání změnil a stal se číšníkem. Bohužel, to se stalo i osudovým pro jejich vztah. „Manžel potkal ve svém zaměstnání novou ženu a nás opustil,“ vypráví paní Božena. Ta zůstala sama se dvěma dětmi. Rozchod ji velmi ranil, a podle paní Boženy byl spouštěčem jejího onemocnění, tedy schizofrenie. „Víte, já tenkrát našla útěchu u své kamarádky. A ta mi podávala různé pilulky, po kterých mi bylo dobře,“ popisuje paní Boženka. V té době ji bylo 24 let.

Po dvou letech od rozchodu s manželem, našla nového přítele. Ten byl podle paní Boženy velmi hodný, i když pil a ona s ním. Vlivem rány z prvního manželství, následně užíváním různých návykových látek, nastala první hospitalizace v psychiatrické léčebně, z toho důvodu byly její děti svěřeny do péče prvního manžela. Nastal bohužel i další rozchod. Její přítel měl kriminální minulost, tak se dostal, po jedné hospodské rvačce, zase zpět do vězení.

Paní Boženka na něj již nečekala a potkala svého druhého manžela. S ním se přestěhovala zpět do Chomutova. Měli spolu také dvě děti, dcery Danielu a Simonu. S dalším manželem to nebylo vůbec růžové. Mnohdy se k paní Božence choval velmi špatně, ale neměla sílu z manželství odejít. Zároveň ji již ovlivňovala její nemoc (schizofrenie) a opakované hospitalizace v psychiatrických léčebnách. Manžel paní Boženy trpěl diabetem a byla mu amputována noha. Paní Božena se o něj musela starat, bohužel, časem již nezvládala ani péči o sebe, tak ji byl přidělen opatrovník a byla umístěna do Domova se zvláštním režimem Dukla ve Vejprtech. Manžel byl nakonec umístěn do zařízení poblíž Litvínova. Tímto se jejich cesta rozdělila.

Aby toho nebylo málo, tak ji život přinesl další krutou ránu, a to smrt dcery Marcelky z prvního manželství, které bylo pouhých 34 let.

A jak si žije paní Boženka nyní?

Paní Boženku čekalo hned z kraje nového roku 2024 stěhování. Přestěhovala se z DZR Dukla do zařízení Kavkaz C. S novým bydlením je spokojená, i když si musí ještě zvyknout na nové lidi. „Líbí se mi tady, je tady klid. Akorát teď mám trochu problém s dechem, tak nezvládám schody, ale to bude zase dobrý,“ říká paní Boženka. „Víte, doma je doma, ale mně to tu připomíná internát v Mostě, kde jsem v mládí studovala. Mně se tam líbilo,“ popisuje paní Božena. Paní Boženka je také pyšná na svoji rodinu, se kterou je v pravidelném kontaktu. V současné době má 3 vnučky a 3 pravnuky, všichni žijí v Německu. A dalších 5 vnuků, kteří žijí tady v Čechách.

Paní Božena se tako pochlubila tím, že jeden čas pracovala především v kuchyni a měla vyhlášené kynuté knedlíky. „Každý je ode mě chtěl udělat,“ vzpomíná. Vaření je její zálibou dodnes, také ráda háčkuje, vyšívá a tvoří z keramiky. Co se týče jídla, tak upřednostňuje vegetariánskou kuchyň. „Maminka chovala zvířata, prasata, králíky a podobně. Masa jsme měli dost. Z toho důvodu ho dneska vůbec nemusím jíst, no a také už nemám zuby,“ ukončuje s úsměvem paní Božena. 

paní Božena se spolubydlící Hanou