Paní Božena: Byla jsem vyhlášena svými kynutými knedlíky

Životní cesta paní Boženy začala komicky v kravíně.“ Maminka tam tenkrát pracovala a já jí vypadla při práci přímo z pod sukně,“ vypráví paní Božena. „Bohužel jsem dopadla tak nešťastně, že jsem měla zlomené obě nožičky, ale vše dobře dopadlo,“ doplňuje paní Boženka. Paní Božena měla pět sourozenců a přišla na svět jako nejmladší, šesté dítě. „Já už měla jiného tatínka, protože první maminčin manžel zemřel.“

Paní Božena pochází z Kralup u Chomutova, dnes už neexistují, na jejich místě je šachta. Po dokončení základní školy začala navštěvovat pedagogickou školu v Mostě. „Tu jsem bohužel nedokončila. Umřela nám maminka a neměli jsme dostatek peněz,“ vypráví paní Božena. Protože jí nebylo v době úmrtí maminky ještě osmnáct let, tak jí opatrovnici dělala sestra.

Paní Božena

Místo studia začala pracovat. Její první práce byla v kuchyni v chomutovské nemocnici. Tam potkala svého prvního manžela, kterého velmi milovala. Přestěhovali se spolu do Kovářské. Měli dvě děti, syna Lothara a dceru Marcelku. Její manžel byl vyučen zedníkem, pak si našel práci v lomu, kde se velmi dřel a chodil domů unavený. To mu nevyhovovalo, tak povolání změnil a stal se číšníkem. Bohužel, to se stalo i osudovým pro jejich vztah. „Manžel potkal ve svém zaměstnání novou ženu a nás opustil,“ vypráví paní Božena. Ta zůstala sama se dvěma dětmi. Rozchod ji velmi ranil, a podle paní Boženy byl spouštěčem jejího onemocnění, tedy schizofrenie. „Víte, já tenkrát našla útěchu u své kamarádky. A ta mi podávala různé pilulky, po kterých mi bylo dobře,“ popisuje paní Boženka. V té době ji bylo 24 let.

Po dvou letech od rozchodu s manželem, našla nového přítele. Ten byl podle paní Boženy velmi hodný, i když pil a ona s ním. Vlivem rány z prvního manželství, následně užíváním různých návykových látek, nastala první hospitalizace v psychiatrické léčebně, z toho důvodu byly její děti svěřeny do péče prvního manžela. Nastal bohužel i další rozchod. Její přítel měl kriminální minulost, tak se dostal, po jedné hospodské rvačce, zase zpět do vězení.

Paní Boženka na něj již nečekala a potkala svého druhého manžela. S ním se přestěhovala zpět do Chomutova. Měli spolu také dvě děti, dcery Danielu a Simonu. S dalším manželem to nebylo vůbec růžové. Mnohdy se k paní Božence choval velmi špatně, ale neměla sílu z manželství odejít. Zároveň ji již ovlivňovala její nemoc (schizofrenie) a opakované hospitalizace v psychiatrických léčebnách. Manžel paní Boženy trpěl diabetem a byla mu amputována noha. Paní Božena se o něj musela starat, bohužel, časem již nezvládala ani péči o sebe, tak ji byl přidělen opatrovník a byla umístěna do Domova se zvláštním režimem Dukla ve Vejprtech. Manžel byl nakonec umístěn do zařízení poblíž Litvínova. Tímto se jejich cesta rozdělila.

Aby toho nebylo málo, tak ji život přinesl další krutou ránu, a to smrt dcery Marcelky z prvního manželství, které bylo pouhých 34 let.

A jak si žije paní Boženka nyní?

Paní Boženku čekalo hned z kraje nového roku 2024 stěhování. Přestěhovala se z DZR Dukla do zařízení Kavkaz C. S novým bydlením je spokojená, i když si musí ještě zvyknout na nové lidi. „Líbí se mi tady, je tady klid. Akorát teď mám trochu problém s dechem, tak nezvládám schody, ale to bude zase dobrý,“ říká paní Boženka. „Víte, doma je doma, ale mně to tu připomíná internát v Mostě, kde jsem v mládí studovala. Mně se tam líbilo,“ popisuje paní Božena. Paní Boženka je také pyšná na svoji rodinu, se kterou je v pravidelném kontaktu. V současné době má 3 vnučky a 3 pravnuky, všichni žijí v Německu. A dalších 5 vnuků, kteří žijí tady v Čechách.

Paní Božena se tako pochlubila tím, že jeden čas pracovala především v kuchyni a měla vyhlášené kynuté knedlíky. „Každý je ode mě chtěl udělat,“ vzpomíná. Vaření je její zálibou dodnes, také ráda háčkuje, vyšívá a tvoří z keramiky. Co se týče jídla, tak upřednostňuje vegetariánskou kuchyň. „Maminka chovala zvířata, prasata, králíky a podobně. Masa jsme měli dost. Z toho důvodu ho dneska vůbec nemusím jíst, no a také už nemám zuby,“ ukončuje s úsměvem paní Božena. 

paní Božena se spolubydlící Hanou

Paní Marie z Kavkazu: „Ráda pečuji o našeho kocoura Mourka“

Paní Marie je jednou z klientek Domova pro osoby se zdravotním postižením (DOZP) Kavkazu C. Narodila se v Teplicích, když si ji maminka přinesla domů z porodnice, tak na ní již čekali čtyři bratři – Martin, Roman, Robert a nejstarší Vašek. Rodina se ale dále rozrůstala a na svět přišli další bratři – David, Libor a Míra. Tato velká rodina žila v rodinném domě v Lišťanech. „Měli jsme jablečný sad a chovali slepice,“ vzpomíná paní Marie. „Náš tatínek byl zedník, ale hodně pil, takže to s ním bylo těžké,“ vzpomíná dále paní Marie. Také doplňuje, že maminka pracovala v mlékárně.

Paní Marie chodila do zvláštní školy, vychodila osm tříd a šla se učit keramičkou. Bohužel, tento obor jí moc nešel, tak se vrátila zpět do deváté třídy. Poté se šla učit oboru švadleny, ale to jí také moc nešlo a učení přerušila. Našla si přítele a zanedlouho se jí narodil syn Vojtěch. Paní Marie měla svého syna velice ráda, ale bohužel vlivem špatné životní situace se zapletla s drogami, začala krást a ve třiceti letech skončila ve vězení. O syna pak pečovala sestra jeho otce. Když se paní Marie vrátila z vězení, tak se přestěhovala do Litvínova na ubytovnu. Našla si přítele, se kterým se později vzali. Společně se přestěhovali do Podbořan. Když její muž zemřel, sama již život nezvládala. Dostala se do psychiatrické léčebny v Petrohradu, tam odsud šla do Vejprt do DOZP Kavkaz. Asi po roce šla bydlet k synovi Vojtovi. Bohužel, se synem se nepohodli a paní Marie se dostala opět do Petrohradu. Odtud šla zase do Vejprt na Kavkaz. „Je tu o mě dobře postaráno, ale myslím, že sem nepatřím. Ráda bych se vrátila zase k někomu z rodiny nebo na ubytovnu. Taky bych si ráda našla práci,“ říká paní Marie.

Na Kavkazu C ve Vejprtech si žijí klienti volnějším životním stylem, ale také tam mají povinnosti v rámci denního harmonogramu. Pracovníci jim nabízejí různé aktivity, do kterých se mohou klienti zapojit. Paní Marie ráda vaří a pečuje o kocoura Mourka. „Baví mě hrát také karty a kreslit. Ráda uklízím a pečuji o sebe,“ popisuje své záliby paní Marie. Za své silné stránky považuje svůj smysl pro humor, také ráda pomáhá slabším. Naopak nemá v oblibě „blbé“ chlapské řeči a pavouky.